Stojím u okna a dívám se zamyšleně do tmy. Snažím se zachytit poslední obrysy okolních domů, ale není to snadné – pomalu a jistě přichází noc. Všechno se postupně halí do černého hávu, nebýt malých světýlek v oknech, snadno bych mohla propadnout pocitu, že vláda tmy je neomezená. Naštěstí tomu tak není...

Dnes jsem opět navštívila naší místní knihovnu. Je to pro mne místo relaxace a odpočinku. Dva rozsáhlé regály plné knih pod čísly 14 a 15 přitahují mou pozornost, vlastně mne nic jiného nezajímá. Pečlivě vybírám hromadu knih, abych v jejich přítomnosti mohla na několik hodin spočinout... 

Poslední dobou přemýšlím o moudrosti, o životě. Asi je to tím, že mám pocit, že život je nějak složitý k pochopení. Někdy je prostě na světě těžko. Začetla jsem se do Šalamounových myšlenek... 

Mám ráda otázky, a to především takové, které nejsou jen tak vypuštěné do větru, ale ukrývají v sobě hlubší smysl. Lidské touhy mají neuvěřitelnou sílu...

Všude kolem nás je spousta různých věcí, podnětů, vůní, barev, obrazů, srozumitelných i poněkud tajemných, které se nás snaží zachytit a polapit...